Nastalo památné ráno 16. prosince 1918. Konečně tu byl den, na který náš jihomoravský lid toužebně čekal, den pro české Znojmo nezapomenutelný. Pokusím se prostými slovy vylíčit všechno to, co se toho dne zběhlo na jižní Moravě. Byly to významné události, které vrátily konečně vládu nad jihomoravským krajem opět do těch rukou, v nichž byla již před téměř tisíci lety.
Již v noci na 16. prosince zahájilo naše vojsko se všech stran soustředěný pohyb, jenž měl za společný cíl město Znojmo. Všechny tyto pohyby, ať byly prováděny pochodem nebo přepravou po dráze, byly tak připraveny, aby většina našich vojenských útvarů dosáhla svých cílů, t. j. Znojma, Hrušovan a Mikulova co možná ještě před svítáním, t. j. do 7. hodiny. Vojsko jihlavské skupiny, t. j. dvě setniny pěšího pluku 81 (kromě setnin, které měly obsazeny obce na jižních hranicích Moravy od Slavonic až ke Znojmu) bylo soustředěno spolu s 2 setninami pěšího pluku 21 a l. setninou pěšího pluku 99 v Moravských Budějovicích a bylo v noci na 16.12 v pohotovosti k odjezdu drahou na Znojmo.
K tomu se přidružil v nocí ještě obrněný vlak, který přijel z Brna přes Okříšky. Velel mu poručík Dr. ing. František Toušek a jeho zástupcem byl poručík František Berger. Vlak měl posádku 30 mužů a skládal se ze stroje, z 1 dělového a z 1 kulometného vozu. Vyzbrojen byl 2 horskými děly ráže 7,5 cm a 4 ruskými kulomety. Všechny tyto útvary vyčkávaly na nádraží v Mor. Budějovicích příjezdu pražského osobního vlaku, který měl jet do Znojma. Po jeho příjezdu byl zde zadržen a místo něho poslán na Znojmo obrněný vlak. Avizován byl však kupředu vlak osobní.
Jako druhý jel potom vlak s částmi I. praporu pěšího pluku 81, 1. setninou pěšího pluku 99 a 2 setninami pěšího pluku 21. S nimi jela i hudba jihlavského pluku. Teprve jako třetí jel pražský osobní vlak, s nímž již jel do Znojma i nový přednosta stanice Evžen Lederer. Na cestě ke Znojmu zastavil se obrněný vlak, který doprovázel ze znojemských důstojníků npor. Hložek, v Šumvaldě, první to stanici na území zabraném Teuflem. Vojáci vyběhli z vlaku, obsadili stanici, zajistili německé úředníky a dali nově dosazenými českými úředníky oznámit do Znojma opět příjezd osobního vlaku, místo něhož však zase jel obrněný vlak poručíka Touška. Na další cestě ke Znojmu přijel obrněný vlak asi kolem 5. hodiny na zastávku a výhybku v granickém lomu, kterou měl obsazenu šikovatel F. Kašpárek. Ten hlásil telefonem z výhybky do Znojma osobní vlak číslo 14 a obrněný vlak odjel ke Znojmu. Když dojel vlak s částmi pěších pluků 81, 21 a 99, hlásil Kašpárek do Znojma druhou část osobního vlaku. Zároveň s tímto druhým vojenským vlakem odjel Kašpárek do Znojma, když na zastávce v Granici ponechal stráž. Tak byl proveden pohyb našeho vojska ke Znojmu od severozápadu dráhou.
Od severu postupovala na Znojmo 2. (jevišovická) setnina znojemského pěšího pluku 99 pod velením npor. Františka Anděla. Tato setnina vyrazila 16.12. asi ve 4.30 hod., z Plenkovic a postupovala pochodem přes Přímětice. Z prostoru jižně od Přímětic vyslal npor. Anděl jednu četu pod velením důstojnického zástupce Dlabky přes městský lesík kupředu s úkolem, aby vnikla ze severní strany přes zeď do dvora Albrechtových (nyní Žižkových) kasáren. Se zbývajícími dvěma četami postupoval Anděl po přímětické silnici přes tehdejší dobytčí tržiště a ulici Rapénové ke kasárnám. Po cestě odzbrojila tato setnina několik hlídek znojemského Volkswehru, neboť přes noc bylo Znojmo ještě uzavřeno polními strážemi Volkswehru.
Dalšími útvary, které postupovaly v noci v prvních hodinách 16.12. na Znojmo od severu, byla 1. baterie čs. dělostřeleckého pluku 14 pod velením setníka Roberta Fukala a jedna pěší četa od I. praporu střeleckého pluku 14, která tuto baterii doprovázela. Jak bylo již v předešlé kapitole vylíčeno, postoupily tyto dva útvary za noci přes Žerotice a Tvořihráz do prostoru severně od Znojma a přiblížily se k němu přes Únanov na necelé 2 km. Dorazily sem asi k 5. hodině, takže v 6 hodin ráno stála baterie připravena k palbě v palebném postavení severně od Znojma, mezi Kuchařovicemi a silnicí k Únanovu, nedaleko koty 320. Již před půlnocí dorazila na nádraží pátrací hlídka této baterie a do rána měl s ní velitel baterie telefonní spojení. Brzo po rozednění hlásil setníku Fukalovi z nádraží por. Krampola, že německorakouské vojsko ze Znojma ustoupilo a že k boji nedojde.
Největší síly však postupovaly na Znojmo od severovýchodu. Byla to známá již skupina setníka Otakara Švendy, složená ze dvou pěších praporů, jedné pěší eskadrony a jedné jízdní čety. Setník Švenda dověděl se 15.12. od npor. Kočky, že německé obyvatelstvo udržuje spojení s německorakouským vojskem a že mu za noci v nejkratší době dodává zprávy o všech pohybech našeho vojska. Proto nařídil 15.12. ubytování celé své skupiny v prostoru Prosiměřice-Oleksovice-Práče, ale zároveň smluvil s veliteli praporů a setnin tichý poplach, který měl být proveden o půlnoci, načež měla celá skupina postupovat na Znojmo. V 1 hodinu po půlnoci (16.12.) vyrazil z Prosiměřic proud, sestávající z 3 setnin střeleckého pluku 14, 3 setnin pěšího pluku 8 a pěší eskadrony dragounského pluku 6 a postupoval zajištěně přes Těšetice a Suchohrdly na Znojmo. S předvojem postupovala i jízdní četa, jejíž část měl stk. Švenda u sebe pro spojení. Levým bočním vojem byla 3./14. setnina npor. Rašovského, která pochodovala po silnici Lechovice-Dobšice-Starý Šaldorf a měla po dosažení Znojma převzít úlohu silného předvoje jižně Znojma v prostoru Oblekovice-Sedlešovice. Od jihu se totiž obával Švenda nějaké protiakce Němců na Znojmo.
I. prapor pěšího pluku 8 s pěší eskadronou dragounského pluku 6 vyrazil ve 2 hodiny z prostoru Oleksovice-Mšice a pochodoval po téže ose za I. praporem střeleckého pluku 14. Za tohoto nočního postupu pochodoval stk. Švenda v čele valného voje s npor. Kočkou, který byl s krajem již lépe obeznámen. Při hovoru o situaci shledal stk. Švenda, že Oblekovice jako konečný cíl setniny npor. Rašovského jsou příliš blízko u Znojma. Vyslal proto zpět do Těšetic k npor. Mozgovi jezdeckou hlídku s rozkazem, aby se svou setninou (byla to 3./8.) v Těšeticích odbočil směrem jižním, zajištěně pochodoval přes Tasovice a Načeratice a postupem z Načeratic na západ k státní silnici Oblekovice-Chvalovice (kota 253) snažil se zaskočit ze Znojma ustupující části německorakouského vojska.
Také brněnskou skupinu očekávali znojemští důstojníci. U Suchohrdlů byl npor., Alois Rudolecký a u Dobšic npor. Moučka. Od těchto se velitelé brněnských útvarů (asi kolem 5. hodiny ranní) dověděli, že Znojmo již kapitulovalo a že německorakouské vojsko je již za horami. Na to pak pochoduje vojsko brněnské skupiny v 6 hodin za zpěvu do Znojma, kde je vítáno jásotem českého obyvatelstva.
16. prosince oživovalo ráno město Znojmo velmi brzo, neboť naše vojsko se všech stran proti městu postupující, vnikalo do Znojma ještě za úplné tmy, jíž mezi 6. a 7. hodinou ranní. Jako první vjel do Znojma obrněný vlak. Již u topíren se zastavil a pěšáci vyskákali, aby mohli vzít nádraží útokem. Zároveň s nimi vjížděl jejich vlak do nádraží s děly a kulomety pohotovými k palbě. Aby nedošlo omylem ke střelbě, byl obrněný vlak očekáván na nádraží setníkem Švachou a poručíkem Szafranem, kteří mu šli ihned vstříc a velitele vlaku zavčas zpravili o situaci. Při příjezdu obrněného vlaku byli na nádraží též oba zástupci legií a ředitel Šána. Příjezd obrněného vlaku způsobil, že se nádraží v mžiku skoro úplně vyprázdnilo. Ihned byly posádkou vlaku obsazeny všechny důležité části nádraží, jakož i železniční mosty přes Vídeňskou třídu a přes Dyji a zanedlouho sňali vojáci i tabuli s nápisem Znaim. Brzo po příjezdu obrněného vlaku přibyl na nádraží další vojenský vlak s částmi jihlavského, kutnohorského a znojemského vojska. Když se toto vojsko na peróně řadilo, přijel právě osobní vlak z Brna. Bylo při tom vidět, že na přibylé Němce působila tato scéna velmi skličujícím dojmem.
Také většina částí brněnské skupiny dorazila ke Znojmu ještě za tmy a prapor npor. Kočky byl proto na žádost znojemských důstojníků u hřbitova asi na hodinu zadržen, aby se napřed dostalo nádraží do naších rukou. Za svítání vnikla jevišovická setnina pod vedením npor. Anděla do tehdejších Albrechtových kasáren a odzbrojila německou hlavní stráž. Poté se k Andělovi dostavil německorakouský major Hanák a oznámil mu, že odevzdání Znojma bylo již včera domluveno. Tak nastalo ještě za tmy, asi kolem 7. hodiny ranní, všeobecné pochodování našeho vojska všemi ulicemi, které vedly do středu města a k vojenským objektům. Za pochodujícími útvary pěchoty jely vozy s kulomety a zavazadly a za některými i převozné kuchyně. Byla ještě tma, ale ulicemi se již rozléhal zpěv pochodujícího vojska, jemuž znojemští Čechové po celé cestě provolávali radostné Nazdar! Ulice se začínají plnit českým lidem, všude zaznívá jen český hovor a tu a tam se vyvěšují prapory v českých barvách. Znojmo se po prvé probouzí jako české město. Jihlavské vojsko přijelo s hudbou. Po příjezdu vojenského vlaku seřadily se před nádražím části jihlavského, čáslavského a znojemského pluku a pak stalo se to, čeho se ještě včera znojemský starosta tolik obával: vojsko táhlo s hudbou v čele do středu města na Vilémovo náměstí.
Bylo to radostné obsazování dosud nám nepřátelského města! Veselý pochod se rozléhal dosud spícími a v temno a mlhu ponořenými ulicemi, které těmito zvuky jako kouzlem oživovaly. Oživovaly však jen českými lidmi, kteří se ze všech stran sbíhali, nebo nebyli-li dosud oblečeni, alespoň otvírali okna a volali a mávali českým vojákům na přivítanou. Členové Národního výboru a znojemští důstojníci, kteří se ráno dostavili na nádraží, šli všichni před hudbou a v našem středu oba legionáři, Gabriš a Fryml. Šlapali jsme třeba tím největším blátem, ale byli jsme v takové radostné náladě, že bychom byli líbali jeden druhého na potkání. Ve všech tvářích plálo nadšení a ve všech očích se leskly slzy radosti a štěstí. Na Vilémovo náměstí směřovaly však také za zpěvu části brněnské Švendovy skupiny, a proto se zde zanedlouho scházejí kromě jízdní čety též útvary pěších pluků 8, 14, 21, 81 a 99. Vojsko staví v kozly zbraň a náměstí se již kolem 8. hodiny plní českým obyvatelstvem města a venkova. Zde pak setník Švácha hlásí předsedovi ONV. Dr. Velebovi, že všechny význačné budovy města jsou obsazeny. Dr. Veleba vítá velitele přicházejících jednotek a děkuje vojsku za jeho službu. Hudba hraje Kde domov můj?, vojsko vzdává čest a lid zpívá s hudbou.
Potom odcházejí vojenské útvary do svých ubikací. Z praporu I./14. ubytována l. setnina v tzv. poštovních kasárnách v Horní české ulici, 2. a 4. setnina v Albrechtových kasárnách. 3. setnina dorazila ke Znojmu z jihu a ubytovala se v Oblekovicích. - Prapor I./8. ubytoval své setniny takto: 3. a 6. v barácích vedle Albrechtových kasáren (v místech, kde jsou nyní činžovní domy Domoviny), 5. setnina v Louce a Starém Šaldorfě. Setnina 2/99 se ubytovala v Albrechtových (nyní Žižkových) kasárnách, setnina 1/99 v barácích ve Wittlakově ulici. Útvary 81. a 21. pěšího pluku se zatím ubytovaly v zeměbraneckých kasárnách na Novosadech.
Tím však nebyla činnost vojska v ten den skončena. V poledne odjíždí obrněný vlak po železničním mostě přes Dyji na průzkum k rakouským hranícím. Za ním jede vlak s 1. eskadronou dragounského pluku 6. Tyto útvary přijíždějí do Šatova a obsazují jej. Obrněný vlak se pak vrací do Znojma, dragouni zůstávají v Šatově. Tím zajištěno Znojmo asi na 8 km na jih, téměř na samých dolnorakouských hranicích. - 1./14. setnina, ubytovaná ve středu města, staví stráž na radnici a u Teuflova bytu. Její četa s por. Chládkem je určena pro policejní službu. - Různé útvary zajišťují východy a okraj města proti jihozápadu, jihu a jihovýchodu. - 1./4. baterie odchází k ubytování do Kuchařovic. - Části 81. a 21. pěš. pluku odjíždějí večer drahou zpět do Mor. Budějovic a do Jihlavy.
Celkem se účastnilo toho dne obsazení Znojma:
Se znojemskou občanskou stráží měly tyto útvary asi 2.500 mužů. Na rozkaz vrchního vojenského velitelství v Praze byly na cestě z Prahy do Znojma ještě 3 setniny pěšího pluku 28 a 1 baterie dělostřeleckého pluku 1. Tyto transporty byly však po zprávách ze Znojma již na polovině cesty zastaveny a vráceny. Lze tedy říci, že bylo k obsazení Znojma uvedeno do pohybu celkem asi na 16 setnin pěchoty a 2 baterie dělostřelectva, t. j. přibližně 3.300 mužů. Ještě dopoledne hlásil setník Švenda do Brna obsazení Znojma těmito dvěma telegramy:
Mezitím co vojsko dopoledne zabezpečovalo obsazené město, přejímali členové znojemské ONV všechny úřady ve městě a obsazovali je co možná hned českými úředníky. Přejímání úřadů se dělo podle plánu jíž dříve připravovaného. Při tom měl ONV permanentní službu v bytě Dr. Veleby a v úřadovnách Moravskoslezské banky. Zde se sešli členové ONV v 9 hodin ke krátké poradě, při které Stloukal rozdal všem pásky v barvách slovanské trikolory jako odznak členství Národního výboru. Potom se rozcházeli po skupinách k přejímání úřadů. K převzetí okresního hejtmanství byli delegováni Dr. Veleba, farář Rudolecký a řídicí učitel Jaroslav Rauš. Když přišli do budovy hejtmanství, našli úřední místnosti prázdné, Hejman Mayer a Dr. Menzl včera s Teuflem odjeli. Správu okresního hejtmanství převzal opět okresní hejtman František Bach. Do úřadoven se ihned vrátili čeští úředníci, kteří úřadovali zatím v Příměticích, a také Dr. Otto Jurenka, který měl zatím dovolenou. - Okresní četnické velitelství převzal vrchní strážmistr Géda. Dále přejímal Dr. Veleba se zástupci ONV soud. Byl při tom npor. Dr. Světlík ze Židlochovic. Prezident okresního soudu Paumgartten je zatím na dovolené, soudní rada Proksch jde do penze. Jedinými Čechy jsou zde soudní rada Vilímek a přednosta kanceláře Luger. První bude zatím vyřizovat prezidiální věci. Soudcům bylo dáno na vybranou : buď složit slib Čs. republice, nebo opustit místo a jít za hranice. Všichni němečtí soudcové volili odchod do Německého Rakouska, Bylo nám docela příjemné, že jsme se jich tak snadno a rychle zbavili. Zároveň přejímaly skupiny ostatních členů ONV (Dr. Stavěl, farář Rudolecký a posl. Kuchyňka) jiné úřady. Šlo to téměř všude hladce. U berních úřadů byli Němci suspendováni a dosazeni jako vedoucí úředníci finanční rada Slavata a vrchní berní správce Vilém Nevrla. Poštu přejímal za ONV Rudolf Stloukal. Prozatímně odevzdán úřad vrchnímu kontroloru Švandovi, jehož měl vystřídat nový ředitel Cyril Loupal. Vrchní kontrolor T. Wurm a asistent Jan Burian byli suspendováni.
Poněkud ztuha šlo přejímání železničních úřadů, jehož se za ONV účastnili členové Jakš, Klanica a Kašpárek a mimoto státní žel. rada Reich. Zde kladli odevzdání železniční stanice do českých rukou houževnatý odpor Teuflovi stoupenci, přednosta stanice Doubrava a jeho zástupce Haluska. (Jak prozrazují jména, oba původu čistě německého). Po dlouhém zdráhání však přece povolili a nový přednosta stanice Evžen Lederer se ihned ujal úřadu. Odbor pro udržování trati převzal opět státní žel. rada Reich. F. Kašpárek zajistil ihned po svém příjezdu z granické výhybky osobní nádražní pokladnu. Byly tam zaměstnány ženy a ty vše ihned odevzdaly. Ostatní menší úřady byly námi převzaty podle dřívějších usnesení ONV. U některých zůstali v své funkci dosavadní němečtí úředníci, ježto složili republice slib věrnosti. K protestům, které se tu a tam při přejímání objevovaly, nebylo přihlíženo, neboť pří odtržení Německé jižní Moravy se také nás nikdo neptal, souhlasíme-li. Pří přejímání bylo všude dbáno toho, aby nebyl nikde porušen normální chod úřadování. Všechno co zde ONV ustanovil, mělo ráz prozatímní a platilo tak dlouho, dokud nadřízené úřady v Brně a v Praze nerozhodnou s konečnou platností. Také my, znojemští vojáci, jsme měli 16.12. dopoledne plné ruce práce s přejímáním vojenských velitelství, úřadů, ústavů a různých objektů. Posádkové velitelství přejímali stk. Švacha a poručík Szafran od německého plukovníka Schweighofra. Aby se neřeklo, odvedl tento plukovník také několik haléřů na peněžní hotovosti. Ostatní důstojníci odvedli své referáty věcně, jen npor. Schwarz se snažil v posledním okamžiku vytrhnout několik listů z tajného jednacího protokolu. Všechna tato čísla jednala o německé odvetné akci při našem obsazení Znojma. Zdálo se, že jsme plány ty překazili a že tak rychlé obsazení přece neočekávali.
Albrechtovy kasárny s augmentačním skladem přejímali od majora Hanáka a setníka Wotzelky setník Pospíšil a npor. Anděl. Andělovu 2./99. setninu zatím převzal praporčík Adolf Entler. Poručík Stanislav Kopal přejímal v těchto kasárnách kanceláře správní komise (hospodářské správy). Sám jsem přejímal (podle rozhodnutí vrch. voj. vel. v Praze) v II. patře poštovní budovy doplňovací okresní velitelství, v poštovních kasárnách domobranecké velitelství a v zeměbraneckých kasárnách na Novosadech zeměbranecké doplňovací velitelství. Silnou oporou byl mí v té věci evidenční důstojník doplňovacího okresního velitelství, npor. Rudolf Manušek. Mimoto jsem téhož dopoledne dal Moravské eskomptní bance ve Znojmě příkaz, nevyplácet nic z tzv. Kriegsfürsorgefondu pěšího pluku 99. Jmění tohoto fondu, které se páčilo skoro na půl milionu korun, avšak skládalo se z větší části z rakouských půjček, převzal jsem pak v uvedené bance v následujících dnech spolu s velitelem čs. pěšího pluku 99, setníkem Pospíšilem. Velení nad znojemskými vojenskými nemocnicemi, obzvláště nad záložní (epidemickou) nemocnicí Znojmo 2 s 1000 lůžek převzal 16.12. štábní lékař (major) Dr. Josef Tuhý. Materiál záložní nemocnice Znojmo 1 (také s 1000 lůžky) odvezli Němci ještě před naším obsazením Znojma do Vídně. Vojenské pobočné skladiště lůžkových součástek na Vídeňce převzali šikovatelé Josef Coufal a František Novotný. Mimoto bylo třeba postarat se náležitě o zajištění pořádku a bezpečnosti i v městě samém a předejít možné pokusy Němců o sabotáž, puč anebo o podněcování k výtržnostem. Ježto jsme neměli zatím důvěry v objektivnost a dobrou vůli dosavadní městské policie, převzalo zatím vojsko (1./14. setnina npor. Nováka a naše znojemská občanská stráž) spolu se sokoly policejní a pořádkovou službu v městě. Již od rána 16.12. stálo v této službě v kroji 30 členů znojemského a únanovského Sokola. K vojenské policii byl určen též znojemský poručík Viktor Dospěl. Dostal úkol zajistit některé vojenské a civilní osoby, které mohly bud svým jednáním anebo svým vlivem rušit hladký průběh obsazení Znojma. Provedl různá preventivní zatčení a odevzdával zatčené posádkovému velitelství. Byl mezi nimi i zástupce přednosty stanice Haluska, politicky činný ve straně Teuflově, a jíní 3 železniční úředníci. - Také na našem posádkovém velitelství bylo přes celý den drženo několik německých důstojníků k zajištění klidného průběhu událostí. - Na všechna místa, kde bylo možno obávat se sabotáže, byly dosazeny vojenské nebo sokolské hlídky nebo naši lidé, kteří byli s příslušnou službou obeznámeni. Provoz u telefonní ústředny na hlavní policejní strážnici kontrolovala sokolská stráž a na poštu byli dosazení desátníci Ludvík Klimeš a Jan Dospěl. Klimeš tam konal jako poddůstojník službu telegrafního a telefonního manipulanta.
Vzhledem k ujednání ze sobotní schůze starostenského sboru proudil po celé dopoledne do Znojma se všech stran náš český lid ze znojemského venkova. Nebyli to však jen obyvatelé blízkých Přímětic a Kuchařovic, přišli také ze vzdálenějších Mašovic, Citonic, z Únanova a přičiněním členů ONV Kuchyňky a Prince též z Plenkovic, Hlubokých Mašůvek, Plavče, Tvořihráze a dokonce i z Horních Dunajovic. Mezi nimi bylo hasičstvo v kroji a ze vzdálenějších míst přijížděli na ozdobených vozech. Znojemské ulice proto měly sváteční a radostný vzhled i přes panující nevlídné počasí. Bylo sychravo a až do poledních hodin tonulo město v husté mlze. Již včera jsme si s dirigentem naší nové vojenské hudby Křížem umluvili, že dá v poledne po obsazení Znojma zahrát z radniční věže fanfáry. Po odbití 12. hodiny skutečně znějí z věže fanfáry z Libuše, které hudebníci vytrubují na každou stranu světovou. Mlha je chvílemi tak hustá, že hudebníky není na ochozu ani vidět. V Obrokové ulici a na náměstí stojí zástupy českého lidu, který s obnaženými hlavami a v radostném pohnutí naslouchá velebným zvukům, které jižní Moravě oznamují radostnou zvěst: její osvobození. A nad hlavami tohoto lidu vlají české prapory, které jsme i přes protest a obavy znojemského starosty vyvěsili jak na radniční věži, tak na radnici. Po přehrání fanfár volá lid Nazdar! a rozchází se. Na odpoledne si stanovil znojemský ONV důležitý úkol: jednání na znojemské radnici a její převzetí do českých rukou. Není divu, že čilý jednatel Národního výboru Dr. Mareš připadl na skvělou myšlenku, využít radostné nálady a nadšení našeho lidu, velké účasti českého venkova a přítomnosti tolika českého vojska k uspořádání velkého manifestačního průvodu městem a k spojení tohoto hromadného projevu českého lidu s akcí Národního výboru na znojemské radnici. Bylo skoro jíž poledne, když mi Dr. Mareš tuto myšlenku oznamoval a žádal mne, abych převzal uspořádání tohoto průvodu a zařídil vše nutné pro účast vojska. Sám se uvolil zajistit účast civilních korporací a obyvatelstva. Nemeškal jsem a v nejkratší době jsem vzkázal velitelům brněnské a jihlavské skupiny, jakož i veliteli pěšího pluku 99 rozkaz Národního výboru, aby se všemi volnými částmi svých útvarů účastnili slavnostního průvodu, který se počne seřaďovat v 1 hodinu po poledni na Divišově náměstí.
Ještě jsem ani nezasedl k rychlému obědu, když se pod mými okny na Divišově náměstí počaly scházet zástupy českého lidu k průvodu. Zanedlouho se dostavuje pentlemi ozdobená půlčeta dragounů na koních, četa sokolů v krojích, hasiči z českého venkova a různé oddíly pěchoty. Každý pěší pluk, který se účastnil obsazení Znojma, vyslal do průvodu po 2 setninách.
Náměstí se plní nepřehlednými zástupy českých lidí, mezi nimiž slečny z Vlasty prodávají papírové praporky v českých barvách. Seřazují průvod a ve 2 hodiny 15 minut za zvuků hudby vykračujeme. V čele průvodu jelo 17 dragounů na koních. Za nimi šla hudba pěšího pluku 81 a dále pak sokolové v kroji, členové Okresního národního výboru, venkovští čeští starostové, české hasičstvo z okolí, sokolky a sokoli v občanském obleku, setniny pěších pluků 8, 14, 21, 81 a 99 a nakonec české obyvatelstvo Znojma a okolí.
Průvodu se účastnilo zajisté asi přes 2.000 osob. Z Divišova náměstí ubíral se průvod Velkou Michalskou, přes náměstí císaře Viléma (nyní náměstí Svobody), Kovářskou a Góthovou, přes Kopalovo náměstí (nyní nám. Komenského), Haukovou a Hóckovou (nyní Havlíčkovou) ulicí, přes Mariánské náměstí, Buchbergrovou třídou, kolem městského divadla, Kalcherovou ulicí, přes Dolní náměstí (nyní Masarykovo) do Obrokové ulice. Pochodovali jsme za zvuků veselé hudby a v jejích přestávkách za zpěvu sokolských pochodových písní a v svém radostném nadšení jsme si ani nevšímali pochmurného mlhavého počasí a nepozorovali jsme, že se v některé nedlážděné ulici brodíme po kotníky blátem a kalužemi kalné vody. A mezitím co české Znojmo jásalo a táhlo v průvodu ulicemi, seděli Němci doma, podle Teuflovy rady za spuštěnými žaluziemi. Jistě mnozí z nich ronili slzy nad žalostným koncem svých válečných iluzí a své nadvlády. V Obrokové ulici průvod stanul čelem poblíže jejího ústí na Vilémovo náměstí. Národní výbor a někteří starostové z venkova jdou na radnici. Před radnicí se tísní tisícihlavý dav lidu a v jeho středu proud vojska, které provedlo k noze zbraň a má nyní pohov. Vystoupili jsme do prvního patra radnice a namířili do menší zasedací síně. V předsíni nám oznamuje setník Švacha, že se Gemeinderat radí a že si přeje, abychom počkali. Nechceme čekat a jdeme dál nalevo do třetí místnosti (nynější místnosti městské rady). Tam je nám řečeno, že porada obecní rady dosud neskončila, a znovu jsme žádáni, abychom chvíli počkali. Stloukal otvírá okno na ulici a díváme se spolu na hlučící zástupy. Voláme dolů Nazdar! a máváme na pozdrav. Nahoru zní stonásobná odpověď. Za chvíli vychází z poradní síně (nyní starostenské) magistrátní ředitel Jeschek a žádá předsednictvo Národního výboru, aby vešlo. Je velmi sklíčen, zdá se, že plakal.
Muž, který neměl dosud nikdy slitování s českým člověkem! Dr. Veleba, Dr. Stavěl, farář Rudolecký, Dr. Koliáš, Dr. Mareš a říd. učitel Rauš vcházejí. Jdeme za nimi a pootevřenými dveřmi u malé zasedací síně slyšíme, jak Dr. Veleba klidným hlasem předčítá výzvu znojemského Okresního národního výboru, v níž tento výbor žádá starostu a obecní výbor města Znojma, aby se vzdali svých funkcí a odevzdali radnici a správu města do českých rukou. Tento požadavek odůvodňuje ONV nejen nespravedlivým vystupováním dosavadní znojemské radnice proti obyvatelstvu české národnosti, ale i tím, že se jak starosta, tak i obecní výbor prohřešili zradou proti čs. státu svým listopadovým prohlášením se pro Německé Rakousko a pro odtržení území města Znojma od historické země moravské. Potom předčítá toto prohlášení Dr. Mareš v jazyce německém. Poté starosta Dr. Homma protestuje proti požadavku Národního výboru a proti tvrzení, že by se byli prohřešili proti nařízením Čs. republiky. Odmítá odpovědnost za činy německorakouského vojska a odvolává se na včerejší úmluvu, která se týkala jen odevzdání vojenské moci ve Znojmě. Podle ní soudil, že on i radnice budou úřadovati dále, přičemž připouští možnost přijetí určitého počtu českých zástupců do obecního výboru. Dr. Veleba a Dr. Mareš však trvají na předneseném požadavku ONV a žádají, aby starosta i výbor ihned resignovali. Starosta se však zdráhá a tvrdí, že ONV není k takovému požadavku oprávněn a že by je jen místodržitelství v Brně mohlo sesadit. Z ulice je nahoru slyšet zpěv a volání Nazdar českému Znojmu! Šána se vychyluje z okna a volá dolů: Nechtějí se vzdát. Nato je slyšet žertovné hlasy: Shoďte nám je dolů! Já uklidňuji a volám: Jen strpení, vzdají se. Je to otázka několika málo minut. Chtěli jsme využít situace na ulici, a proto jsem na radu Šány a Stloukala vešel do zasedací síně, kde jsem hlásil předsedovi Národního výboru, že vojsko je dlouhým čekáním dole netrpělivé, a doporučil jsem, aby jednání bylo urychleno. Tímto hlášením nervosita starosty a obecního výboru ještě stoupla. Dr. Mareš mluví z okna k shromážděnému lidu. Naší zástupcové živě debatují s Dr. Hommou a Dr. Fritzem. Dr. Winkler jednání protokoluje.
Dohodnuto, aby Dr. Veleba telefonoval do Brna místodržitelství nebo Národnímu výboru. Mezitím rozmlouval Dr. Mareš soukromě s Dr. Fritzem, jenž se tázal, kolik členů správní komise Němcům ponecháme. Mareš odpovídá: Vzdáte-li se, dvanáct ku dvanácti, budete-li sesazeni, 12 Čechů a 6 Němců.
Jsme rozezleni nad tím, že se jednání na radnici protahuje. Také zástupy na ulici se stále hlučněji dožadují odstoupení radnice a volají: Pryč s německou radnicí! - Chceme českou radnici! Do zasedací síně vstupuje npor. Rudolecký a hlásí, že se vojsko a lid bouří a že déle nečekají. Setník Švacha prohlašuje, že nemůže ručit za klid, jestliže se radnice rychle nepoděkuje. Nato zvedl starosta Dr. Homma teatrálně paže a pravil; Ustupuji násilí. Dr. Muck volá Dr. Velebu od telefonu do zasedací síně. Zde Dr. Homma oznamuje, že se vzdává starostenského úřadu a s ním že se vzdávají svých funkcí všichni radní a členové obecního výboru. Táže se, zdali ručíme za životy a majetek dosavadních členů radnice a ostatních německých občanů. Zaručujeme se a dáváme jim možnost vyžádat si k domu vojenskou stráž. Dr. Jeschek odmítá a prohlašuje, že se dá raději zastřelit, než by si vzal před dům českou vojenskou stráž. Dr. Veleba oznamuje z okna radnice dole shromážděnému lidu a vojsku, že se radnice vzdala a že tím přešlo město Znojmo konečně opět do českých rukou. Lid poslouchá s napětím tuto zprávu a propuká v radostný jásot. Všechno volá: Nazdar českému Znojmu! Mezitím co Dr. Veleba zůstává na radnici, aby ihned zpravil telefonicky moravské místodržitelství o poslední události, opouštějí ostatní členové ONV budovu radnice. Procházíme uličkou lidu v čelo průvodu, který se dává za zvuků hudby opět na pochod. Byla již zase tma a věděl jsem dobře, že naši vojáci již po dvě noci nespali, že mají za sebou dlouhé pochody nebo železniční převozy, že po celý den hladověli a již sotva stojí na nohou. Chtěl jsem proto průvod, který dosáhl úplně svého cíle, rychle ukončit, aby mohl být dán vojsku zasloužený odpočinek a konečně i čas k vydání stravy. Postavil jsem proto četu znojemských a únanovských sokolů v kroji a s praporem před hotelem U tří korun čelem do náměstí a hudba se postavila čelem proti této sokolské četě. Zde za zvuků sokolského pochodu defilovalo vojsko a celý průvod před praporem znojemského Sokola, kolem něhož se naše mládež již po 35 let shromaždovala a připravovala k boji o naše osvobození, který ve Znojmě v těchto chvílích dosahoval svého vítězství. Tak byl vzdán hold praporu, který byl pro znojemské Čechy povždy symbolem národního boje za lepší budoucnost, která konečně nastala. Tím onen památný průvod skončil.
Vojsko odešlo Velkou Michalskou ulicí do kasáren, kde se mu dostalo oběda a večeře najednou a pak odpočinku. Jihlavské a kutnohorské útvary však ještě téhož večera Znojmo drahou opustily. Dr. Veleba oznámil brněnskému místodržitelství rezignaci znojemské radnice a místodržitelský rada Dr. Černý ho jmenoval vládním komisařem pro město Znojmo. Znojemským Čechům se nemohlo dostat lepšího zadostiučinění; Dr. Veleba od dávných let vůdce znojemských Čechů, spolubojovník v zápasech a příkořích, Němci a Teuflem odsouzený - dnes v čele českého Znojma a tyranská vláda radnice jemu podřízena. Toho jsme se chtěli dočkat a toho jsme se dočkali.
Němcům však bylo toto jmenování hodně proti srsti a odstupující starosta nechtěl sluchu věřit a měl opět své obavy, co tomu řekne znojemské německé obyvatelstvo. Podle jeho mínění nemohl po největším německém radikálovi Teuflovi vládnout městu nejradikálnější Čech. Dr. Veleba mu na tyto námitky doporučil, aby si to sám vyjednal s Dr. Černým. Poté Homma skutečně Dr. Černému do telefonu vysvětloval, že se vládním komisařem Znojma nemůže přece stát der von den Deutschen am meisten gehasste Tscheche. Dr. Černý ho však odmítl prohlášením, že jmenovací dekret pro Dr. Velebu je jíž napsán a podepsán. Po telefonním hovoru s Brnem byla uspořádána hned v starostenské síni porada o odevzdání radnice. Porady se účastnili za Němce: Dr. Homma, Dr. Fritz, Dr. Muck, Buchberger, Scheuer, Hěchtl, Dr. Winkler, Jeschek a Krammer. Za ONV zde byli: Dr. Veleba, Dr. Mareš a farář Rudolecký. Němci nabídli zprvu do správní komise 1/4 Čechů a 3/4 Němců, pak 2/5 Čechů 3/5 Němců. My jsme však již z počátku nabídli 12 Čechů, 10 Němců a 2 Židy a na tom jsme trvali. Po delším jednání Němci na to přistoupili, ač se se dvěma místy pro Židy dlouho nemohli spřátelit. Byl o tom sepsán a podepsán protokol, jehož opis dostali zástupci ONV. Když se vraceli z porady, byla na ulicích již tma. Všude byl již opět klid, neboť vojsko i obyvatelstvo se již vrátilo do svých příbytků. Avšak v Besedě se to neobešlo i tohoto večera bez oslavování památného dne. Kromě civilního obyvatelstva dostavilo se i hojně důstojníků. Nahoře v sále hraje opět naše znojemská hudba. Dr. Veleba mluví o resignaci znojemské radnice a o závěrečném aktu osvobození Znojma z cizího panství. Po jeho řeči zpívá ženský sbor Besedy Kde domov můj? Hudba hraje a tancuje se až do půlnoci. Tak minul 16. prosinec 1918 ve Znojmě, za pochmurného nevlídného počasí a celodenní mlhy, za nepopsatelného nadšení českého lidu a úplné nepřítomnosti Němců, uzavřených ve svých domovech při zatažených oknech a uzavřených obchodech. Celkem minul v radostné náladě, bez rušivých příhod, vyjímaje několik zatčení vyzývavě se chovajících provokatérů a stržení několika málo německých tabulí. Najisto jich při tomto takřka válečném tažení nepadlo za oběť tolik, kolik jich českým lidem zničili obyčejně Němci při svých předválečných demonstracích. Noc, která následovala po 16. prosinci, byla již klidná; poplachy, trapná nejistota, napjaté očekávání, rozčilení, přestřelky a jiné nepříjemnosti posledních nocí zmizely.